5 nejčastějších mýtů o ESG reportingu a standardech

Povinný ESG reporting je téma, které řeší stále více českých firem. Přímo se zatím vztahuje jen na velké firmy, v nejbližších letech ale dopadne na celou řadu středních a menších firem. Ať už proto, že budou usilovat o “levnější” peníze od banky nebo investorů nebo proto, že budou v dodavatelském řetězci firem, které tuto povinnost mají.

Jaké mýty kolem ESG reportingu nyní nejvíce kolují? Vybíráme ty nejčastější a vysvětlujeme, jak je to doopravdy.

1. Mýtus: Směrnice CSRD vyžaduje po firmách snižování emisí a další aktivity v oblasti udržitelnosti

Pravda: Ve skutečnosti firmy jen musí o svých cílech v těchto oblastech informovat

Cílem evropské směrnice o reportingu udržitelnosti je pouze transparentnost, nepředepisuje společnostem konkrétní kroky. Firmy tedy nemají povinnost zlepšovat se v ESG (Environmental, Social and Governance), ale pouze zveřejňovat informace podle evropských standardů, které jsou důležité pro fungování udržitelného financování a omezení greenwashingu.

Stejně tak firmy nemusí přijímat ani specifické cíle, politiky a opatření. Standardy předepisují, jak mají firmy o svých cílech pro významná témata informovat, firma ale může jednoduše uvést, že žádný cíl nepřijala.

Část reportovaných informací (například o řízení a strategii firmy) se tedy odvíjí od toho, co je pro vaše podnikání významné (materiální) z hlediska dopadu a rizik. Aby bylo jasné, jak vaše firma významná témata určila, máte podle standardů povinnost popsat analýzu rizik, kterým čelíte v souvislosti s klimatickou transformací, a analýzu významných dopadů na lidi a životní prostředí v dodavatelském řetězci.

Tím, kdo bude hodnotit, jak si v které oblasti ESG vedete a jaké cíle si stanovujete, budou ve skutečnosti investoři, banky nebo obchodní partneři, kteří se na základě vašich reportů mohou rozhodovat o poskytnutí financování či další spolupráci.

2. Mýtus: Povinný reporting bude pro firmy příliš nákladný a sníží jejich konkurenceschopnost

Pravda: Transparentní průzkumy mezi firmami ukazují pravý opak

Nejnovější analýza nákladů a benefitů pro EFRAG spolu s hodnocením dopadu směrnice  CSRD ukazuje, že dodatečné náklady na povinný ESG reporting budou ve vztahu k celkovým nákladům velmi malé a budou úměrné velikosti společnosti.

Podle poslední studie většina oslovených firem očekává, že reporting podle EU standardů “povede k lepší koordinaci a spolupráci mezi podniky v hodnotovém řetězci” a že "v praxi se díky konkrétnějším pokynům pro sběr dat sníží administrativní náklady na reporting.”

Většina společností zahrnutých do analýzy nákladů a přínosů se zároveň domnívá, že zveřejňování informací podle standardů jim "přinese konkurenční výhodu", konkrétně zdůrazňují "vyšší pravděpodobnost vítězství ve výběrových řízeních a veřejných soutěžích, větší atraktivitu pro nové zákazníky anebo snadnější přístup k financování".

Například rumunský výzkum z roku 2019 ukazuje, že kvalitní reporting o udržitelnosti vede k lepšímu obchodnímu růstu.

3. Mýtus: Evropské standardy ještě více komplikují roztříštěný systém ESG reportingu

‍Pravda: Ve skutečnosti je to právě naopak a dochází ke sjednocení

Evropské standardy jsou v souladu se všemi významnými mezinárodními iniciativami, včetně TCFD, GRI, vznikajících mezinárodních standardů pod IFRS a norem OSN a OECD pro náležitou péči v oblasti udržitelnosti. EU standardy jsou tak jednotným nástrojem pro reporting finančních dopadů i dopadů společnosti na své okolí (tzv. princip dvojí významnosti, více o tomto tématu zde).

Velké korporace, které už nyní reportují podle GRI nebo TCFD, tedy nemusí přecházet na úplně odlišný systém, se kterým by neměly vůbec žádnou zkušenost.

4. ESG reporting je důležitý jen pro velké firmy, většina malých a středních podniků se jím nemusí zabývat

Pravda: ESG se určitě bude týkat malých a středních firem v dodavatelských řetězcích a těch obchodovaných na burze

Velké společnosti už nyní stále častěji vyžadují, aby jim malé a střední podniky poskytovaly ESG údaje, jako jsou emise Scope 1 a 2 nebo informace o původu materiálů a jejich zpracování. Týká se to menších firem, které jsou součástí dodavatelského řetězce velkých společností s povinností reportovat. Společnosti, které budou schopny tato data poskytnout, budou u odběratelů získávat výhodu. Z hlediska legislativy budou mít povinnost reportovat pouze SMEs obchodované na burze.

5. Mýtus: Zveřejňování informací podle EU standardů se nebude týkat většiny firem ještě několik let

Pravda: Povinný reporting nabíhá podle velikosti a typu firmy postupně od roku 2024 do 2026. Kdo začne dřív, získá náskok 

Původně měla být směrnice CSRD účinná do roku 2023 pro všechny velké společnosti v EU. Finální směrnice však datum odložila o další rok a navrhla postupné zavádění reportingu: 

• 2024 pro velké kótované společnosti s více než 500 zaměstnanci;
• 2025 pro ostatní velké kótované i nekótované společnosti s více než 250 zaměstnanci;
• 2026 pro kótované malé a střední podniky s dvouletým obdobím výjimky.

Pro firmy je ale výhodné začít s reportingem ještě předtím, než to po nich vyžaduje legislativa. Z naší praxe víme, že sběr dat a nastavení procesů zabere firmám velké množství času. První report nemusí být perfektní, především poslouží společnostem k identifikaci nedostatků a zlepšení procesů pro sběr dat.

Navíc se očekává, že v příštích letech bude mobilizováno více než půl bilionu EUR na dosažení klimatických a environmentálních cílů pro rok 2030. Státy a firmy, které budou se zavedením ESG reportingu vyčkávat, tak samy sebe znevýhodní v přístupu k udržitelným financím.

‍Získejte náskok v ESG reportingu

Pomáháme firmám stát se lídry v oblasti ESG, ať už jde o výpočet uhlíkové stopy, nastavení ESG strategie a reportingu nebo zelené financování.